KONZUM, obchodní družstvo v Ústí nad Orlicí

Region pod Orlickými horami nebyl nikdy považován za bohatý. Spíše naopak. Max Švabinský, který rád pobýval na Kozlově, nazval svůj obraz se kterým ve Vídni prorazil „Chudý kraj“. To však nám vůbec nevadí, abychom jej nemilovali a nečerpali z jeho tradic. Kromě charakteristických jídel máme i své východočeské nářečí. Nevěříte? Název receptu v závorce není alternativa, ale důkaz. Králík je totiž u nás odjakživa zajíc a chová se v zajčárně. Zajíc se u nás jmenuje „polňák“. A v okolí Nového města nad Metují se do jídla nedává česnek, ale česenek. Tedy zajíc na česenku, jak jej dělá babička Anička.

Budu potřebovat:

Králíka rozděleného na části – hřbet, přední nohy a zadní nohy, 1 paličku česneku, nejlepší českého (ten čínský nebo z Chille nemá tu chuť), 15 dkg másla, sladkou smetanu ¼ lt, mléka, 2 lžíce hladké mouky a sůl.

Králíka omyji, posolím, vložím do pekáče, přidám na plátky nakrájené máslo, trochu podliji vodou nebo vývarem a dám do trouby péct. Když se tuk rozpustí, posypu králíka rozsekaným česnekem. Pak již zvolna peču, občas polévám a hlavně dávám pozor, aby se česnek nepálil. Když je králík měkký, dám jej do kastrolu a do zbylé šťávy naliji rozmíchanou (nejlépe za použití ručního mixeru) smetanu, mléko a mouku, a dám do trouby zhoustnout. Mléka dávám jen tolik, kolik chci mít omáčky. Výsledkem je hustý sos, výrazné chuti.

Králíka (zajíce) jíme s kyselým zelím a knedlíkem.

Protože je příprava náročná na čas, připravujeme jej jen na nedělní oběd. Moc dietní to popravdě není, ale pro jednou? Jak říkával můj otec, který byl na handlu ve Svitavách: Für einmal sagt die Mutter nichts.

Ing. Jan Š., Dolní Dobrouč