KONZUM, obchodní družstvo v Ústí nad Orlicí

Přiznávám, že k napsání této úvahy mě vyprovokoval mail, který jsem dostal z adresy viscojis. Obyčejně spamy mažu, ale zaujala mě adresa a tak jsem jej otevřel. A obsah mě zaujal.

Nákupy, nákupy, nákupy. Jak nakoupit, kde nakoupit, co nakoupit a za jakou cenu? To je starost, kterou řešíme téměř denně. Kde jsou ty časy, kdy byl výběr zboží omezený a ceny všude stejné – v Praze Na příkopech nebo v pojízdné prodejně v zapadlé vsi. Dnes se nám zboží nabízí od rána do večera v prodejnách zahraničních řetězců nebo v posledním zbytku nezávislých obchodů. A k tomu reklama – kazí nám sledování televize, poslouchání rozhlasu, zaujímá celé stránky novin a vplížila se nám i do poštovních schránek. Všechno je nej, ale hlavně laciné, čerstvé a výhodné. „ jsme jednička na trhu“,“ nikde není levněji“, „cenová bomba“. Cena prostě vládne a kvůli ceně jsou lidé schopni i vystát frontu na vybrané zboží od 6ti ráno.

Trh a reklama ovládá masy. Zatímco dříve bylo zážitkem nedostatkové zboží sehnat, dnes to nahrazuje pocit, že jsme nakoupili levně a kvalitně. Co je to ale kvalitně a levně? V mysli hlodá červíček pochyb, zda levně zároveň znamená i kvalitně. Vždyť lidová moudrost praví:“ nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat levné věci“.

Je až z podivem, jak nás dokáže šikovná marketingová strategie usměrnit. Prodavači by nám potvrdili, že málokterý zákazník si při braní zboží do košíku nezkontroluje dobu doprodeje nebo dobu minimální trvanlivosti. Jakmile se datum nákupu přiblíží datumu na zboží, zájem klesá a pokud se s ním vyrovná nebo dokonce je tzv. prošlé – je neprodejné. Přitom většina zákazníků vůbec nerozlišuje dobu minimální trvanlivosti a dobu doprodeje. Zatímco datum na zboží zařazené do skupiny doby doprodeje se po uplynutí garantované doby nesmí prodávat, zboží s minimální trvanlivostí se prodávat může, ale odděleně od stejného druhu standardního výrobku. Z toho se dá vyvodit, že i konzumace takového druhu není tolik škodlivá.

Zatímco zákazník, pomocí osvěty a sdělovacích prostředků, tuto pomůcku nákupu zvládl, při rozlišování kvality se tak racionálně nechová. Že to tak není? Posuďte se mnou nabídku některých řetězců a pak si odpovězte na otázku, zda patříte do skupiny snadno ovlivnitelných lidí nebo ne. Vybral jsem namátkou některé druhy zboží ze spamu, které se prodává za atraktivní ceny k posouzení. Našim vodítkem budiž složení, které je drobným písmem uvedeno na obalu. Ta písmena jsou tak drobná, že je bez lupy těžko přečtete, a zdá se, že se s tím český člověk mnoho nezdržuje, protože jinak by je těžko koupil.

Buřty z Tesca – složení:

Drůbeží maso strojně oddělené 75 %, vepřové kůže, voda, vepřové sádlo,hovězí lůj, škrob bramborový, stabilizátory, E262,E 450, E451, antioxydanty E 300, E301, směs koření, látka zvýrazňující chuť, dextrosa, extrakty koření, paprika sladká, sušená zelenina,emulgátor, modifikovaný kukuřičný škrob, E1422, barvivo E 120, konzervační prostředek EU E250,E280, jedná sůl nejvýše 3 %, tuk nejvýše 45 % hmotnosti

Z obsahu vyplývá, že slavné buřty neobsahují ani gram hovězího nebo vepřového masa. Za „drůbežím masem strojně odděleným“ se skrývá tzv. separát, což je, jak vám každý, kdo o tom něco ví potvrdí, že jde o rozemletou slepici nebo skelet kuřete včetně kostí, které se přepasíruje přes jemná síta. Zato éček je tam je tam 9 a směs je obohacena lojem, škrobem, emulgátory a sušenou zeleninou.

Dalším příkladem je

Uzená krkovice PIKOK bez kosti – z nabídky obchodu Lidl.

Složení:

Vepřová krkovice bez kosti 70 %, pitná voda, solící směs, konzervant E 250, bramborový škrob, stabilizátor (E450, E 451, E 341), jedlý rostlinný tuk, želírující látky (E 407, E 415) sojová bílkovina, sacharidy, glukosový sirup, antioxydanty (E 301, E 316, E 331), látka zvyšující chuť a vůni E621, E627, E631, protispékavá látka E551, přírodně identické aroma, sůl maximálně 3 %. Obsahuje soju, mléko, může obsahovat stopy pšenice, vajec, celeru hořčice

Člověk by očekával, že při nákupu uzeného masa obdrží výrobek, kde kromě masa bude maximálně sůl a látky zbylé po láku, ve kterém maso zrálo. Něco na způsob z filmu na motivy Bohumila Hrabala -Postřižiny. To je, ale v dnešní době představa nesplnitelná. Z toho nás rychle vyvedou hygienické předpisy, které zakázaly sanitr a kouř ze švestkového dřeva.

Přemýšleli jste, ale někdy o tom, jak je možné, že je uzené maso lacinější než čerstvé, ačkoliv se muselo naložit a vyudit?.Vždyť uzením se váha ztrácí. Za touto nelogičností se skrývá jednoduchá odpověď – je to voda. Voda je laciná, snadno dostupná a tak je prostě do masa vpraví a aby nevytekla přidají se želírující látky a další ingredience, které by tam člověk neočekával – pšenice, vejce, celer, hořčice, bramborový škrob a pochopitelně i 6 éček. Vše se umístí do smrštitelné folie (aby voda předčasně nevytekla a obohatí o marketingový balíček (letáky, stoppery, bilbordy). Pěkně děkuji za takové uzené.

A zákazník? Je spokojený. Přinesl si sice domů spolu s masem i téměř 30 % vody, ale za bezvadnou cenu. Nikde není levněji.

Nabízí se otázka. Máme to zapotřebí? Jsme opravdu tak chudí, že musíme konzumovat takové zboží? Na jedné straně nevíme, jak bychom si uchránili zdraví. Kupujeme vitaminy, minerály a další medikamenty na hrsti, abychom vzápětí jedli zboží, které se tváří jako standardní výrobky známých názvů.

Není lepší si připlatit a třeba koupit menší množství kvalitního zboží od místních, prověřených výrobců? Výroba směřuje ke zprůmyslnění typu, který jsme mohli před časem shlédnout v kinech ve francouzském filmu „Křidélko nebo stehýnko“ s Luisem de Funesem v hlavní roli. Budeme-li nadále dávat přednost ceně před kvalitou – pak nás asi nic jiného nečeká.

Chtělo se mi vzkázat výrobcům takového šmíza. Nabízejte si to v Německu nebo Anglii, když to zahraniční řetězce vyžadují. Ale tak to není. Když to nebudeme kupovat, tak to z obchodů brzy zmizí.

Ing. Jan Šváb